Výstup na "Pozor padá Gagarin" (obtížnost 8-) v Bajkonuru je zážitek vrytý do paměti. Samotná cesta je mistrovské dílo silných chytů a dynamických pohybů, které vyžaduje kombinaci technické zdatnosti a syrové síly. Skála, typický bajkonurský drsný vápenec, nabízela jen tolik tření, aby vzbudila důvěru, ale potrestala jakékoli zaváhání. Co tento výstup činilo opravdu výjimečným, byla atmosféra. Syrová krása skály, historie ukrytá v jejím názvu (doslova "Pozor, Gagarin padá!" po slavném kosmonautovi) a sdílené kamarádství lezců z toho udělaly víc než jen fyzickou výzvu. Klíčové místo se zdálo obzvláště namáhavé a vyžadovalo odhodlaný lock-off na nejistém chytu, po kterém následoval zoufalý výpad k o něco lepšímu. Úleva po cvaknutí do jistících bodů byla obrovská, vyvrcholení soustředěného úsilí a mentální síly. Nešlo jen o zdolání cesty; šlo o posouvání hranic na místě, které rezonovalo dobrodružstvím i pocitem historického významu.
