Schneckenplatte, se svými lákavými, přesto impozantními stěnami, vždy láká. Naším cílem pro ten den byl 'Wolf-Spur', klasická cesta pátého stupně obtížnosti, slibující výzvu i dechberoucí výhledy. Po brzkém startu a malebném nástupu jsme stáli u paty stěny, s cinkající výstrojí a chladnou skálou pod prsty. 'Wolf-Spur' dostál své pověsti. Pětka, ano, ale udržovaná a v úsecích exponovaná. Lezení bylo poutavé, směsice jemných ploten, silových spár a vzdušných traverzů. Každý chyt byl vydřený, každý pohyb přesný. Expozice rostla s každou délkou, nabízejíc stále panoramatické výhledy na okolní údolí a štíty. Byly chvíle intenzivní koncentrace, téměř meditativní, když jsme se rytmicky posouvali vzhůru, naším jediným zájmem bylo další bezpečné jištění a tanec se skálou. Dosažení vrcholu bylo vlnou euforie a vyčerpání. Slunce nám hřálo tváře, když jsme si užívali rozlehlý výhled, odměnu za námahu. Sestup byl opatrný, vypočítavý proces, ale pocit naplnění zastínil jakoukoli únavu. Vylézt 'Wolf-Spur' na Schneckenplatte nebylo jen o zdolání cesty; byl to pohlcující zážitek, svědectví o kráse a výzvě alpského skalního lezení, zanechávající nám živé vzpomínky na perfektní den ve vertikálním terénu.