Ikonická Badenská věž se tyčila, známá, avšak vždy náročná silueta na obloze. Naším cílem pro den byla cesta „Ende gut, alles gut“, linka obtížnosti VIII, která slibovala jak technickou náročnost, tak expozici. Už od prvních složitých kroků od štandu vyžadovala cesta absolutní přesnost. Malé lišty a jemné nášlapy charakterizovaly spodní část, budovaly očekávání na nechvalně proslulou klíčovou pasáž. Tato specifická sekvence, řada téměř neviditelných tření a nejistých dosahů, skutečně prověřila psychickou odolnost i fyzickou výdrž. Čím výš jsem stoupal, tím svěžejší byl vzduch a panoramatické výhledy se rozšiřovaly – dechberoucí odměna za vynaložené úsilí. Dosažení sluncem zalitého vrcholu přineslo hlubokou úlevu. Název cesty, „Konec dobrý, všechno dobré,“ hluboce rezonoval, dokonale vystihoval uspokojení z překonání jejích výzev. Byl to výstup, který zanechal nesmazatelnou stopu, svědectví vzrušení z posouvání hranic a krásy vertikálního světa.