Už jen název 'Pandämonium' je slibem, nebo spíše varováním, a ve spojení s 'Blechmauer' a klasifikací 8+ okamžitě signalizuje obrovskou výzvu. Týdny intenzivního tréninku vyvrcholily v tento den, kdy jsem stál pod impozantní stěnou a studoval složitou betu pro každý pohyb. Úvodní část byla technickým tancem na miniaturních lištách, vyžadujícím absolutní přesnost a napětí těla k překonání strmé, mírně převislé stěny. Moje předloktí křičela ještě předtím, než jsem dosáhl notoricky známého klíčového místa – dynamické sekvence přes zdánlivě prázdnou část, vyžadující plně odhodlaný skok na nepříliš dokonalý chyt.
Každé vlákno mého bytí bylo soustředěné. Dýchání bylo mělké, ale záměrné. Cítil jsem drsnost skály pod konečky prstů, mírné chvění v nohách, ale mentální boj o překonání 'pumpy' byl prvořadý. Byly chvíle, kdy jsem si myslel, že spadnu, celý se třesu, jen dech od přitažlivosti gravitace. Ale něco se spojilo, hluboká rezerva tvrdohlavosti a touhy. Probojoval jsem se pálivou kyselinou mléčnou, našel nečekanou sílu v precizním postavení nohy a skočil pro poslední, zoufale hledaný chyt. Zacvaknutí lana do slaňáku bylo jako exploze úlevy a čisté, nefalšované euforie. Přelez 'Pandämonia - Blechmauer' na RP byl víc než jen výstup; byl to důkaz posouvání vnímaných limitů, nezapomenutá, vyhraná bitva.