Proj.

Hornorakouské předhůří má v mém lezeckém srdci zvláštní místo, zejména jedna konkrétní skála, kde mě po měsíce dráždil 'The Iron Will' (nepotvrzený projekt 8a/8a+). Je to brutální linie, asi 25 metrů mírně převislého vápence, plná záludných lišt a obzvláště zoufalého dynama ve dvou třetinách cesty. Týdny, ne, měsíce, jsem do ní investoval. Každá session byla cyklem naděje, napumpování a pádu. Dynamo se zdálo nemožné, nepřekonatelná mezera v jinak pečlivě složené betě. Pak, jednoho svěžího podzimního rána, všechno prostě zapadlo. Vzduch byl klidný, skála působila dokonale. Projel jsem spodní část s nově nabytou plynulostí a šetřil energii. Když jsem dosáhl dynama, nezaváhal jsem. Zlomek vteřiny, přesný odraz a mé prsty plácly na tu těžko uchopitelnou oblinu. Zoufalý zásek, posun nohou a pak už jen závěrečná snadnější plotna k řetězům. Při cvaknutí kotvy mě zaplavila vlna úlevy, vyčerpání a čisté radosti. Při pohledu na zvlněné kopce předhůří se ten úspěch zdál ještě sladší. 'The Iron Will' byl konečně přelezen. Co to bylo za cestu.

Location