Časné ranní světlo políbilo klidnou hladinu Wolfgangsee a vrhlo zlatavou záři na okolní vrcholy. Pod impozantní stěnou Falkensteinu se však rodilo jiné očekávání. Dnes nás čekala výzva v podobě cesty 'Steinbeisser', klasiky obtížnosti 7, jejíž jméno, 'Kousač kamene', už samo napovídalo o její náročnosti.
Přístup, poměrně krátký, ale strmý výšlap, nabízel stále se zlepšující výhledy na třpytivé jezero. Když jsme se dole u nástupu připravovali, ukázala se obrovská rozloha skalní stěny, slibující trvalé vertikální úsilí.
Od prvních metrů 'Steinbeisser' potvrdil svou pověst. Je to cesta jemné rovnováhy, precizní práce nohou a neúprosných lišt. Každá délka přinášela vlastní výzvy – technická plotna zde, exponovaný traverz tam, neustále posouvající hranice soustředění a síly. Expozice rostla s každým získaným metrem, odhalující stále dechberoucí panorama jezera hluboko pod námi, což přidávalo na vzrušení a intenzitě. Prsty pálily, předloktí křičela, ale kvalita skály – pevný, přilnavý vápenec – činila každý pohyb smysluplným.
Dosažení vrcholu bylo okamžikem čistého triumfu. Rozlehlost Wolfgangsee se pod námi rozprostírala, nekonečná modrá plocha orámovaná zelenými kopci. Únava v našich končetinách byla okamžitě nahrazena hlubokým pocitem naplnění a čirou radostí z pobytu na tak nádherném místě. 'Steinbeisser' není jen fyzická zkouška; je to hluboké spojení se skálou, tanec mezi ambicemi a syrovou krásou přírody. Skutečně nezapomenutelný výstup, klasika z dobrého důvodu.