Předsvítání budík rozbil ticho, známý předehra dalšího dobrodružství v Mrtvých horách (Totes Gebirge). Dnešní cíl: 'Schief und schwer', vícedélková cesta obtížnosti 7, proslulá tím, že svému jménu dostojí. Nástup, svižná ranní túra po rosou orosených alpských loukách, nabídla první pohledy na impozantní vápencové stěny, které brzy prověří naši odvahu.
U paty stěny, při chystání materiálu, byl vzduch chladný, nabitý očekáváním. Od první délky 'Schief und schwer' odhalila svůj charakter. Nebylo to jen o obtížnosti; byla to *způsob*, jakým byla obtížná – dlouhé, souvislé úseky mírně převislé skály, vyžadující precizní práci nohou na malých hranách a silné tahy na řídkých chytech. Aspekt 'schief' (šikmý) se projevil v sérii diagonálních traverzů přes hladké plotny, vyžadující neochvějnou rovnováhu a odhodlání, často s závratnou propastí pod námi.
Klíčová místa byla neúprosná, každý pohyb hádankou, kterou bylo třeba vyřešit pod tlakem. Byly úseky, kde jediná cesta vpřed se zdála být nešikovný, vysoký krok nebo zoufalý stisk na ohlazené hraně. Předloktí mi křičela, ale soustředění bylo absolutní – najít rytmus, důvěřovat tření, efektivně zakládat jištění. Klidné jištění mého lezeckého partnera a povzbudivé výkřiky byly stálou kotvou.
V polovině výstupu se obzvláště exponovaný traverz otevřel dechberoucím výhledům na okolní Mrtvé hory – drsnou, krásnou panoramu zubatých vrcholů a hlubokých údolí, což vynaložené úsilí nesmírně stálo za to. Pocit být zavěšen stovky metrů vysoko, malá tečka proti obrovské rozloze, byl pokorný i vzrušující.
Nakonec, po dosažení sluncem zalitého vrcholového hřebene, nás zaplavila vlna úlevy a triumfu. Výhledy byly nekonečné, vzduch svěží a čistý. Vychutnávali jsme si okamžik, syrovou krásu Mrtvých hor táhnoucí se k obzoru. Sestup, série opatrných slaňování, umožnil přemýšlet o náročné, avšak neuvěřitelně odměňující cestě. 'Schief und schwer' nás tlačila, prověřila a nakonec poskytla nezapomenutelný zážitek z alpského lezení v jednom z nejúžasnějších rakouských pohoří.