Bubo bubo

Ranní mlha se ještě držela starých borovic, když jsme se blížili k Třívěžaté, jejíž tři pískovcové věže se tyčely jako tichí strážci. Naším cílem pro tento den byl "Bubo bubo," cesta klasifikovaná jako 5+ – klasika v tomto jedinečném skalním hřišti. Už samotné jméno, "Výr velký," napovídalo něco majestátního, možná exponovaný let po stěně.

Začátek se zdál klamně snadný, mírná plotna vedoucí k prvním záludným tahům. Brzy se začal odhalovat skutečný charakter pískovce Třívěžaté: kapsy vyhlazené tisíciletími větru a deště, jemné tření na zlatavé skále a neustálé vědomí vzdálených jistících bodů. Klasifikace 5+ byla poctivá, vyžadovala přesnou práci nohou a chladnou hlavu.

Klíčové místo přišlo v polovině: delikátní traverz přes exponovanou plotnu, následovaný překvapivě fyzicky náročnou pasáží úzkou, rozevírající se spárou. Každý pohyb vyžadoval odhodlání, důvěru v tření a občasný malý, pevný chyt. Povzbuzování zdola mizelo ve větru, když jsem se soustředil, ruka za rukou, krok za krokem. Vzduch řídl, expozice byla vzrušující.

Konečně se objevil vrcholový kruh, lesknoucí se v nyní jasném slunci. Zacvakl jsem se a přetáhl se přes poslední břicho, panoramatický výhled na okolní lesy a vzdálené skalní útvary se rozprostíral přede mnou. Ticho bylo hluboké, přerušované jen jemným šepotem větru – možná duchem skutečného výra. Byl to výstup, který dokonale vystihoval krásu a výzvu pískovcového lezení: tanec rovnováhy, důvěry a tiché odhodlanosti.

Lokalita