Italské Julské Alpy (Alpi Giulie) jsou západní částí Julských Alp ve Friulsku-Julském Benátsku, mezi Tarvisiem, údolími Val Canale a Val Raccolana a slovinskou hranicí. Jejich páteří je skupina Montasio (Jôf di Montasio, 2 754 m), vápencová bariéra dlouhá přes 20 km od východu na západ, na kterou poprvé vystoupili Hermann Findenegg a Antonio Brussoferro v roce 1877. Vedle stojí Jôf Fuart, Madri dei Camosci a Nabois a na hranici skupiny Mangart, Ponza a Kanin/Canin. Oblast je úzce spjata s průkopníkem Juliem Kugym. Prozkoumal a pojmenoval mnoho vrcholů kolem Val Saisera a s Antonem Oitzingerem a Angelem Dibonou pomohl zajistit Severovýchodní žleb Jôf Fuart. Jeho objevem je i traverz po římse Cengia degli Dei. K místnímu lezeckému dědictví patří i linie Emilia Comiciho, například Comici-Fabjan na severovýchodní hraně Kaltwasser-Gamsmutter.
Základnami jsou Valbruna a Val Saisera, odkud vede značka CAI 616 asi za 1,5 hodiny k Rifugio Pellarini (1 499 m). Chatu otevřela Società Alpina delle Giulie v roce 1924, stojí pod severními stěnami Jôf Fuart a nedaleko má malou cvičnou skálu. Dalšími základnami jsou Sella Nevea s Rifugio Corsi a lyžařský areál pod Kaninem. Region je bohatý na ferraty a zajištěné stezky z doby první světové války i pozdější. Patří k nim Via Amalia a Scala Pipan na Jôf di Montasio, stezky Goitan, Leva a Ceria-Merlone, Via Italiana na Mangartu, těžká Via della Vita na Vevnici, ferraty Divisione Julia a Rosalba-Grasselli na Kaninu a Ponza Grande. Je tu i sportovní lezení na vápenci v údolích. Na severních stěnách a v žlabech dlouho leží sníh, vysokohorské cesty jsou proto nejlepší od července do září.
Část Furlánsko-Julské Benátsko, Julské Alpy (Itálie) má 22 cest zdokumentovaných na climbing.place. Cesty se pohybují od stupně 5 do 9-. Trasy jsou uvedeny níže se stupněm, stylem a poznámkami komunity.
Často leze v July, August, September.