Westliche Zinne (Cima Ovest di Lavaredo, 2 973 m) je západní ze Tří Zinnen v Sextenských Dolomitech. Její obří převislá severní stěna je ze všech tří nejdramatičtější. První výstup vykonali z jihu 21. srpna 1879 Michel Innerkofler a Georg Ploner. Dřívější skupina si spletla s vrcholem skalní zub. Normálka (II) ze západní Zinnenscharte slouží dnes hlavně k sestupu. V severní stěně provedli první výstup v roce 1935 Riccardo Cassin a Vittorio Ratti (VIII, nebo VI A1 s technickým lezením). V roce 1959 následovala Švýcarsko-italská cesta přes velké střechy a Spigolo degli Scoiattoli severozápadní hranou, dnes volně za 7a. Alexander Huber později otevřel Bellavistu (XI-, 2000, RP 2001) a PanAromu (XI-, 2007), které patří k nejtěžším vícedélkovým cestám v Alpách.
Skála je hlavní dolomit a je poměrně pevná, kromě prvních délek společných pro Cassina a hranu Scoiattoli. Přístup vede z Misuriny po mýtné silnici k Rifugio Auronzo a dál po cestě na sever. Blízko jsou chaty Auronzo, Lavaredo i Dreizinnenhütte. Za první světové války držely sedla mezi věžemi italské hlídky. Severní stěna je studená a ve stínu, nejlepší je proto za teplých letních dnů.
Část Dolomity, Westliche Zinne má 8 cest zdokumentovaných na climbing.place. Cesty se pohybují od stupně 3+ do 8+/9-. Trasy jsou uvedeny níže se stupněm, stylem a poznámkami komunity.
Často leze v July, August, September.