Hebuajauznochamol

Výstup na 'Hebuajauznochamol' (stupeň 6) v Ankogelgruppe byl alpskou odyseou, která prověřila jak dovednosti, tak ducha. Už samotné jméno, hravá rakouská prosba, se zdálo ozývat žulovými věžemi. Tato náročná cesta, vysoko v majestátních Vysokých Taurách, vyžadovala preciznost a neochvějné odhodlání od prvního lanového úseku.

Ankogelská žula, známá svou vynikající třením, nabízela spletité sekvence a exponované traverzy. Proslulá klíčová délka, delikátní plotna vedoucí k převislé spáře, nás tlačila na samé hranice a vyžadovala každou unci síly a duševní odolnosti. Pod námi se třpytila ledovcová krajina, jasná připomínka divokého, nespoutaného prostředí. Hodiny splývaly v rytmickém tanci lezení, zakládání jištění a strohých povelů proti větru. Vzduch byl řídký, výhledy nekonečné a pocit expozice vzrušující.

Dosažení vrcholu bylo hlubokým triumfem. Panoramatický výhled na rozeklané štíty táhnoucí se k obzoru, zalité pozdním odpoledním sluncem, byl nepopsatelnou odměnou. Krátká, tichá oslava, pak se pozornost přesunula na stejně náročný sestup – sérii opatrných slaňování a dlouhý, únavný trek zpět do údolí.

Při pohledu zpět na impozantní stěnu 'Hebuajauznochamol', vykreslenou proti zapadajícímu slunci, panovala obrovská spokojenost. Bylo to více než jen lezení; byla to hluboce osobní cesta nádherným a nemilosrdným alpským světem, vzpomínka navždy vpletená do tkanice našich lezeckých dobrodružství.

Location