Menschenmonstermut.

Menschenmonstermut. Samotné jméno bylo šepotem hrůzy a touhy, ozývajícím se tichými, přesto impozantními Gutensteinskými Alpami. Nebyla to jen cesta; byla to tyčící se vápencová stráž, jejíž stěna, poznamenaná časem a počasím, se zdála shlížet na každého, kdo se odvážil ji vyzvat. Celé dny mi její členitý profil dominoval myšlenkám, zkouška syrové odvahy zasazená do hustých borových lesů a zvlněných kopců.

Vzduch byl za úsvitu svěží a nesl vůni borovic a vlhké země. Jemná mlha se držela na vyšších hřebenech, což dodávalo výstupu na mystice. Moje prsty nalezly chladný, neúprosný vápenec, drsný, ale překvapivě hmatný. Každý pohyb byl promyšlený, rozhovor mezi masem a kamenem, pomalý tanec vzhůru. Klíčový úsek 'Tlama Monstra' dostál svému jménu – převislá spára, která vyžadovala každou unci síly z mých předloktí a hlubokou studnu duševní odolnosti. Pot pálil v očích, lýtka mi křičela námahou, ale 'Lidská' část jména rezonovala; bylo to svědectví trvalého ducha proti nesmírnému, tichému protivníkovi.

Pod námi se rozprostíraly Gutensteinské Alpy v dechberoucím panorámatu zelených údolí a vzdálených, třpytících se vesnic, živá připomínka světa, který jsem na okamžik opustil. Vítr mi šeptal starodávná tajemství kolem uší a vzdálený křik jestřába byl jediným zvukem, který narušoval intenzivní soustředění výstupu. Konečně poslední tah. Drápání přes okraj vrcholu. Svět se rozšířil, tichý a nesmírný.

Vyčerpání se mísilo s čistým, nefalšovaným triumfem. Menschenmonstermut – nebyla to jen dobytá skála; byla to cesta do hlubin lidské odhodlanosti, kovaná proti neúprosné síle přírody, zanechávající nesmazatelnou stopu úspěchu v srdci Gutensteinských Alp.

Location