Budík protrhl ticho před svítáním, jasné znamení, že dnešní den patří horám. Náš cíl: Hochstaufen, majestátní vrchol v Bavorských Alpách, a náš záměr, cesta 'Frostzehe' (Mrazivá Špička), klasifikovaná jako náročná 7-. Jízda k hoře byla klidná, její silueta rostla proti rozjasňující se obloze a naznačovala nadcházející dobrodružství.
Samotné lezení bylo mistrovským dílem alpské skály. Spodní délky, ještě svěží v ranním vzduchu, vyžadovaly přesnou práci nohou na třecích plotnách a pomalu probouzely naše smysly. Jak jsme stoupali, obtížnost se zvyšovala, s jemnými pohyby na malých chytech a souvislými úseky vyžadujícími neochvějnou soustředěnost a sílu. Jméno 'Frostzehe' se občas zdálo přiléhavé, jelikož některé stinné kouty stále držely přetrvávající chlad, což dodávalo cestě jedinečný charakter.
Každý tah byl tancem se skálou, důkazem partnerství a důvěry. Po dosažení vrcholu se před námi rozprostřelo panorama – rozlehlá pláň Bavorských Alp se táhla do nekonečna, skutečně dechberoucí odměna za vynaložené úsilí. Sestup, byť únavný, byl naplněn tichou spokojeností z překonané výzvy. 'Frostzehe' na Hochstaufenu není jen výstup; je to ponoření do syrové krásy a hluboké výzvy hor, zážitek, který přetrvává dlouho poté, co jsou lana sbalena.