Bloud Ernest

První paprsky sotva líbaly východní věže Hory, když jsme se připravovali, svěží ranní vzduch byl jako injekce očekávání. Dnes byl den pro 'Bloud Ernest', notoricky známou 7/7+, která byla na mém seznamu už několik sezón. Její jméno, 'Bloud Ernest' neboli 'Ernestův blázen/poutník', dokonale vystihuje její klamavou povahu. Zespodu vypadá zvládnutelně, ale jakmile se do ní pustíte, odhalí se její pravá tvář: složitý tanec jemné práce nohou na drobných krystalech, následovaný silnou, vytrvalou pasáží přes převis.

Klíčové místo, dynamický tah s dlouhým dosahem z ohlazeného sokolíku, vyžadoval naprostou přesnost. Prsty mi křičely, svaly pálily, ale soustředění bylo absolutní. Každý dech, každý přesun váhy se stal součástí tiché konverzace se skálou. Protržení se přes závěrečnou hranu na slunce byl okamžikem čisté, nefalšované úlevy a triumfu. Z vrcholu se svět rozprostíral dole, tapisérie zelených lesů a vzdálených štítů. 'Bloud Ernest' nebyl jen výstup; byla to cesta k sebepoznání, svědectví o vytrvalosti. Skutečná klasika Hory, navždy vryta do paměti.

Lokalita