Lezení "La Risa" (6+) je zážitek vrytý do mé paměti. Skála, drsný, sluncem rozpálený vápenec, mi připadal pod prsty živý, každý chyt byl příběh vytesaný větrem a počasím. Počáteční převis vyžadoval odhodlání; silný tah následovaný jemným traverzem doprava, nacházející oporu tam, kde zdánlivě žádná neexistovala. Klíčové místo, výše, byla série malých chytů a lišt, vyžadující precizní práci nohou a neochvějnou koncentraci. Chvilka zaváhání znamenala jisté vyhození. Expozice rostla s každým nabytým metrem, údolí se rozkládalo pode mnou a neustále mi připomínalo vzdušné výšky. Nakonec, když jsem dosáhl kotvy, zalitý zlatým světlem zapadajícího slunce, mě zaplavila vlna euforie. Smích (La Risa, koneckonců) nebyl jen v názvu, byl v samotné radosti z lezení, v pocitu úspěchu a v čisté kráse okolní krajiny. Opravdu nezapomenutelná cesta.