Lezecká oblast Megablok, často plná života, se dnes zdála obzvláště lákavá. Náš cíl: „Mezikus“, cesta obtížnosti 4, proslulá svou přístupností a sloužící jako fantastická rozcvička nebo příjemný výstup pro začátečníky. Při příchodu k nástupu vypadala cesta přímočaře, ale poutavě. Skála, pevná a zvětralá, slibovala dobré tření.
Samotné lezení začalo velkými, pozitivními chyty, které umožňovaly sebevědomý pohyb vzhůru. Byl to příjemný rytmus, kdy ruce nacházely madla a nohy se tlačily proti strukturovaným stupům. Krátká, mírná plotna uprostřed vyžadovala mírnou změnu rovnováhy, testující spíše koordinaci než sílu. Každý pohyb byl intuitivní, spíše tanec se skálou než boj.
Dosažení prostorného vrcholu Mezikusu přineslo tichý pocit uspokojení. Výhledy na okolní krajinu byly odměňující a pocit úspěchu, i na cestě nižší obtížnosti, byl čistý. Po chvíli, kdy jsme se kochali výhledem, nás jednoduchý sestup pěšky zavedl zpět k nástupu, osvěžené a připravené na další.
Vylézt Mezikus v Megabloku byla krásná připomínka, že radost z lezení často spočívá ne v obtížnosti, ale v plynulém pohybu, spojení s přírodou a prosté radosti z dosažení vrcholu.