Drakobijecká

Vzduch byl svěží a průzračný, když jsme dorazili do 'Pod duhou', skrytého klenotu mezi horolezeckými oblastmi. Moje oči okamžitě vyhledaly 'Drakobijeckou', proslulou cestu obtížnosti 7, kterou jsem měl už dlouho na svém seznamu přelezů. Její název, 'Drakobijecká', naznačoval výzvu, která mě čekala.

Navazoval jsem se s mixem očekávání a nervozity. Úvodní pohyby byly záludně obtížné a vyžadovaly precizní práci nohou na miniaturních stupech. Výše se cesta odhalila ve svém pravém charakteru: série silových krimpů vedoucí do vytrvalého plotnového úseku, klíčového místa. Předloktí mi pálila, ale soustředění bylo absolutní. Každé cvaknutí expresem bylo malé vítězství.

Když jsem dosáhl jištění, zaplavila mě vlna euforie. Panoramatický výhled z vrcholu byl úchvatný – údolí se rozprostíralo pode mnou, v dálce duhově zbarvená mlha (věrná názvu 'Pod duhou'). Byl to perfektní přelez, skutečná vyhraná bitva. Drakobijecká dostála svému jménu a já jsem se na okamžik cítil jako přemožitel draka.

Předpověď počasí