Kopf hoch

Uprostřed drsné krásy Hornorakouských Předalp lákala cesta 'Kopf hoch' (Hlavu vzhůru), impozantní výzva stupně 8-, vytesaná do vápence. Samotné jméno působilo jako mantra pro výstup – neustálá připomínka, abych zůstal soustředěný, překonal pálící předloktí a plíživé pochybnosti. Skála, typická pro tento region, nabízela složité dírky a ostré chyty, vyžadující precizní práci nohou a neochvějné odhodlání. Každý získaný metr byl bojem proti gravitaci a kyselině mléčné, zejména v klíčových, vytrvalostních pasážích, kde hrozilo, že mi pump sevře úchop. Vzduch byl svěží, nesl vůni borovic a vlhké země, přerušovaný jen rytmickým cinkáním vybavení a mým ztíženým dechem. Dosažení štandu mě zaplavila vlna vyčerpání smíchaná s čirou euforií. Panoramatický výhled z vrcholu byl prostě dechberoucí – tapisérie zvlněných zelených údolí, zubatých vrcholů a vzdálených třpytivých jezer. 'Kopf hoch' nebyl jen výstup; byl to hluboký mentální a fyzický test, svědectví o vytrvalosti a nezapomenutelná cesta na vrchol světa.

Location