Hezká chvilka

Slunce prosvítalo borovicemi, když jsme se blížili k Vypravěči, impozantní pískovcové věži, která skrývala náš cíl: 'Hezkou chvilku', skromně znějící cestu obtížnosti 5+, která slibovala víc než jen příjemný výlet. S cinkáním matroše jsem si prohlížel linii. Její název, 'Hezká chvilka', zněl téměř ironicky vzhledem k pověsti českého pískovcového lezení – často náročného a psychicky vyčerpávajícího.

První metry byly klasické tření a rovnováha, testující důvěru v naše lepivé boty. Jištění, jak se dalo očekávat, spočívalo v pečlivě umístěných smyčkách kolem přesýpacích hodin, což vyžadovalo bystré oko a pevnou ruku. Klíčové místo, jemná plotna vedoucí do mělkého kouta, vyžadovalo precizní práci nohou a odhodlání, které popíralo udaný stupeň. Každý krok byl promyšlený, tichý rozhovor s pískovcem.

V půli cesty nabízel malý, vzdušný štand letmou pauzu, šanci pokochat se rozlehlým zeleným baldachýnem pod námi. Poté, závěrečný tah, série uspokojivých, ale přemýšlivých kroků, mě vynesla na sluncem prohřátý vrchol. Cvaknutí kotvy přineslo hmatatelnou úlevu, která byla rychle vystřídána čirým nadšením. Panorama z vrcholu Vypravěče bylo dechberoucí – moře pískovcových věží zalitých zlatým světlem. Skutečně, samotné lezení bylo výzvou, ale dosažení tohoto vzdušného místa, obklopeného takovou krásou, z něj skutečně udělalo 'Hezkou chvilku' – krásný okamžik vrytý do paměti.

Location