Západní stěna – jméno, které rezonuje s každým horolezcem a vyvolává obrazy obrovských skalních stěn a hlubokých výzev. Na jedné takové impozantní stěně se nachází 'Panikorchester', cesta s obtížností 8, která skutečně dostojí svému evokativnímu názvu. Lezení tohoto mistrovského díla není pouhou zkouškou fyzické síly; je to syrový, niterný zážitek, symfonie duševní houževnatosti proti majestátní, často zastrašující přítomnosti hory.
Od okamžiku, kdy se navážete, 'orchestr' zahájí své představení. Vítr často hraje svou roli, sviští skrz praskliny a přidává k pocitu obrovské expozice. Každá délka na 'Panikorchester' představuje svou vlastní jedinečnou výzvu – jemné plotny, silové převisy a složité technické sekvence, které vyžadují absolutní preciznost. Stupeň obtížnosti 8 se zdá být upřímný, tlačí vás na hranice, nejen fyzicky, ale hluboce, psychologicky. Jsou chvíle skutečné paniky, rychle následované intenzivní koncentrací, když najdete další nepolapitelný chyt, zacvaknete další expresku a překonáte strach.
Přesto, uprostřed tohoto napjatého představení, jsou také okamžiky hluboké krásy a klidu. Rozsáhlé výhledy ze Západní stěny jsou dechberoucí, skála tvarovaná tisíciletími elementů, nabízí bezkonkurenční jeviště pro tento tanec s gravitací. Dosažení vrcholu je mocné uvolnění, vlna triumfu a tiché ocenění cesty sdílené s vaším horolezeckým partnerem a samotnou horou.
Sestup, často po klikatých cestách nebo sérií slaňování, je jiným druhem výzvy, ale značí nevyhnutelný, často vítaný konec 'představení'. Když se vracíte dolů, ozvěny 'Panikorchestru' přetrvávají – silná připomínka hlubokého spojení vytvořeného se skálou, vzduchem a nezlomným duchem lezení.